Kynologii jsem se začal aktivně věnovat od roku 1977, kdy jsem si koupil svého prvního psa - dalmatina Kenta Z Hladnovské rozhledny.  V té době byl chov dalmatinů u nás ještě v plenkách. Kentův otec - Armin Ze včelí zahrady - byl spolu se svými sourozenci prvním štěnětem narozeným v bývalém Československu. S Kentym jsem začal cvičit, absolvoval jsem s ním první výstavy, bonitaci, atd. Byl to průvodce na všech mých cestách a účastník veškerých mých teenagerovských akcí. Byl velice učenlivý (učili jsme se od sebe navzájem). Jednu slabost však měl. Byl to tak trochu sexuální maniak a jakmile zavětřil háravou fenu, veškerý výcvik šel stranou. Dožil se 16 let.

                        Fotky

Dalším naším psem byl kříženec Bob. Koncem léta 1986 chodily v Ostravě Třebovicích děti s košíkem asi 4 týdenních štěňátek. Rodiče je "vyslali", aby štěňata rozdaly. Jinak je prý utopí. O takových majitelích psů si myslím své, nicméně jednoho štěněte jsme se ujali.Bobík byl ztělesněním houževnatosti a životaschopnosti. Jeho temperament neznal mezí. Aportoval vše, co se dalo, nebál se vůbec ničeho krom bouřky a silvestrovského randálu. Nebyl žádný zbytečný rváč, ale měl teriérskou krev a když už náhodou k nečemu došlo, vůbec si nepřipouštěl, že by v souboji s nějakým, byť o mnoho větším psem, mohl prohrát. Dožil se 17 let.

                               Fotky

V roce 2003 zemřel Bob a my jsme Belince koupili kamaráda - borderkolii. Jmenuje se Azer Meg Bor, ale my mu říkáme Zero. Vyrostl z něj velice silný a mohutný pes s nesmírně dobráckou povahou. Je to náruživý aportér a s chutí se vrhá do všeho, co si pro něj vymyslím. Miluje děti, celou rodinu, lidi, domácí zvířata - prostě všechny. Přesto však dokáže velice dobře hlídat a nácvik obrany na cvičišti je chvíle, na kterou se celý týden těší. Je to velice učenlivý, chytrý a milý pes, kterého si zamiluje každý, kdo s ním přijde do kontaktu.

V roce 2005 nám zemřela Belinka a my jsme se rozhodli, že našemu Zerovi koupíme novou kamarádku. Bohužel jsem však nenašel žádnou chovnou stanici v ČR, která by nabízela štěňata, která by neměla s naším Zerem nějaké společné předky. Vždycky se jich v rodokmenu pár objevilo. Nezbylo než uvažovat o dovozu štěněte z ciziny. Na internetu jsem našel polskou chovnou stanici Never Never Land. Nabízela štěňata po anglicko-finských rodičích (šampionech), která nebyla s Azerem příbuzná. Rozhodl jsem se tedy pro jedno z nich i když jeho cena byla nejméně dvojnásobkem ceny štěněte z ČR.  A tak do naší smečky přibyla fenka Fly Over The Moon Never Never Land. Měla jméno větší než byla sama, ale od štěněte je to takový malý drak. Je sice o dost drobnější než Zero, ale je úžasně bojovná, vytrvalá a rychlá. Na cvičišti obzvláště vyniká v obraně. Jako snad každá borderka i ona je však přes svůj nezdolný temperament velice dobře ovladatelná a poslušná.

Rukama mi prošlo ještě hodně pejsků, většinou těch, kterých jsem se ujal jen na krátkou dobu, dokud jsem jim nenašel nové majitele. O těch se však tady nezmiňuji. ( poslední z nich)
Z výše uvedeného vyplývá, že nepatříme k lidem, kteří si vyberou plemeno, které zrovna "frčí" a produkují pak tucty štěňat, která prodávají komukoli, kdo dobře zaplatí. Naši psi jsou především naši přátelé a právoplatní členové rodiny. Jejich štěňata jsou tak trochu i naše děti a máme proto velký zájem na tom, aby se dostala do správných rukou.